Kto tvorí našu bezodpadovú kolekciu?

Kto tvorí našu bezodpadovú kolekciu?>

Kolekcia Bezodpadu, vytvorená zo zbytkov látok pochádzajúcich z výroby pískacích tričiek v našej dielni, sa teší veľkému záujmu. Dizajnovať a ušiť každý kus šiat z týchto ústrižkov je časovo náročné, aj preto sme sa do nášho tímu rozhodli prizvať nového člena. 

Barboru Mrňákovou - absolventku odevného dizajnu UTB v Zlíne. Po stáži v  Portugalsku prišla k nám - do Bratislavy. V súčasnosti tak, ako aj Vlado Morávek, tvorí samostatnú líniu tejto kolekcie, ktorú je možné zakúpiť na našej predajni v Twin City Tower.

Na čom práve pracuješ?

Teďka dělám na nových dámských a dětských šatech, sukních a do toho připravuji i nové bezodpadové šaty.  

Čo všetko to obnáša?

Aktuálně spolu se Silviou vymýšlíme nové střihy, postupně je dolaďujeme, snažíme se aktualizovat nabídku materiálů na základě jejich kvality. Nabídku jsme doplnili o nové dámské a dětské šaty v ladícím střihu. Také máme dva nové střihy sukní. Celá nabídka se postupně rozšiřuje. Do budoucnosti chystáme i nové pánské střihy a zároveň aktualizujeme ty nynější.

 

Kolekce Bezodpadu je vytvořená ze zbytků látek pocházejících z výroby pískacích triček v naší dílně. To znamená, že každý kus je originál, protože k nám chodí pokaždé jiné zbytky jednotlivých látek. Nikdy ne zbytky jen z jedné barvy, případně proužku, atd. Každý produkt je vyskládaný z právě dostupných kousků a jeho tvorba je časově náročná. Podle toho, co jsem si vypozorovala, je průměrná doba vytvoření jednoho kusu - od vytvoření skice, volby materiálu, jeho vyskládání po finální realizaci průměrně 2 pracovní dny / 16 hodin. Záleží na náročnosti a střihu. Je rozdíl zda šiju dlouhé šaty, nebo tričko. Jak už jsem zmínila, jsme limitovaní tím jaké zbytky nám přinesou a každý kus je intuitivně vyskládaný. Mám základní střih na šaty, ale nerozkresluji si umístění jednotlivých dílků na šatech. 

Můj postup práce obvykle vypadá tak, že si sešiju jednotlivé kusy látek k sobě a vytvořím z nich v podstatě nový materiál na který pokládám střih a z něj potom stříhám jednotlivé díly. Tato metoda se mi nejvíc osvědčila, protože je kreativní a zároveň nejrychlejší.   

Ako sa mení táto kolekcia?

Ze začátku jsem vycházela z původního střihu dámských šatů, které pro bezodpadovou kolekci navrhl Vlado Morávek. Později jsem sa dostala i k prodloužené variantě s tříčtvrtečními rukávy, ale i k tričkám a sukním. 

 

Taky, když jsem procházela zbytky látek, našla jsem tam i spoustu poměrně dlouhých stočených kousků úpletu a tak mě napadlo, že by se to mohlo sešít a něco z toho uplést. Rozhodli jsme se to zkusit a tak vznikly nákrčníky i s čelenkou na zimu. 

  

Zhoduje sa to, čo aktuálne robíš, s tvojou predošlou tvorbou? 

Po univerzitě jsem měla možnost jít na absolventskou stáž a chtěla jsem toho využít, tak jsem si našla firmu v Portu - na severu Portugalska. Strávila jsem tam půlrok a moje funkce byla primárně zaměřená na konstrukci střihů. Pak jsme šili vzorky a zkoušeli je. Dělali jsme technické nákresy a popisy, připravovali střihy a pak všechno posílali do výroby. Díky tomu jsem se naučila i mnoho technologických věcí, které ve střihu musejí být. Musela jsem se naučit přemýšlet tak, aby to člověk v dílně, který to pak bude šít, pochopil. 

 

Pokud jde o princip vytváření šatů z různých geometrických tvarů, ten mně bavil už předtím. V rámci jedné kolekce, která byla i mou diplomkou jsem pracovala podobně s různými částmi textilu, které jsem vyskladávala do konkrétních modelů. Rozdíl byl v tom, že tam jsem nepracovala přímo se zbytky látek.  

Ako by si charakterizovala svoju tvorbu? 

Kdyz jsem začala studovat na univerzitě, tak jsem vytvářela víc minimalistické oděvy, většinou jednobarevné v neutrálních monochromatických barvách. Postupem času jsem se začala zajímat o různé textilní techniky jako výšivka, plstění, pletení, tkaní. Diplomová práce obsahovala vše, co mně postupem času zajímalo a zabývala jsem se tam především textilní koláží a práci s textem aplikovaným přímo na textil. Co se týče střihů, držím se jednodušších a základních střihů na které postupně aplikuji různé textilní techniky, tu která mě aktuálně nejvíc zajímá. V tvorbě pro Pískací se to odráží  například ve vrstvení grafických struktur, kdy kombinuji a překrývám jednotlivé druhy proužků, použitím rubového švu na lícní straně,  nebo využitím strojové výšivky.  

Ako si sa dostala k Pískacím?

Po návratu z Portugalska jsem hledala různé pracovní nabídky v Čechách a pak i na Slovensku. Dostala jsem se k inzerátu Pískacích a i když byl původně směrován na krejčovou, rozhodla jsem se napsat jim. Na pohovoru v Bratislavě jsme se bavili o tom, co by ta práce obnášela. Dohodli jsme se, že si vezmu několik zbytků látek, abych z toho zkusila vyskládat šaty. Strávila jsem nad tím asi dva-tři dny a s výsledkem byli spokojeni. Pak jsme už jenom dolaďovali podmínky spolupráce. 

Když jsem nastoupila, tak jsme se dohodli, že i já i Vlado budeme každý dělat na svých věcech a uvidíme, jak a kam se bezodpadová kolekce vyvine. 

  

Kam by si chcela túto kolekciu posunúť?

Ze začátku jsme se bavili o tom, že by jsme mohli zkusit i nějaké lehké svetříky. Líbilo by se mi zkusit i nějaké dětské věci. Zatím je to primárně dámská kolekce, ale měli jsme taky nápad i na pánské kousky.

Sleduješ firmy/ jednotlivcov, ktorí riešia tému udržateľnosti v móde? 

Neměla jsem moc přehled o slovenské scéně. Jistě, měla jsem povědomí o  jménech pár známých návrhářů, ale třeba menší značky, které se snaží dělat například něco udržitelné jsem moc neznala. Když se však o to člověk začne více zajímat, tak se na něj tyhle značky rychle nalepí. Je tady toho postupně více. Téma recyklace oblečení je mi celkově blízká a věnuji se jí i třeba přes akce jako Bagbet Swap, kde jsem byla jako dobrovolnice. 

Ako tráviš čas mimo práce? 

Líbí se mi, že je tady hodně bezodpadově a lokálně zaměřených akcí jako třeba trhy ve Staré tržnici, Dobrý trh, festival Pomalo, různé swapy. Taky hodně čtu nebo chodím do galerie. Co se týče kulturního vyžití, tak chodím často do kina Lumière, na různé filmové festivaly. 

 

Text: Martina Ráczová, Foto: Dávid Hanko